Svíca, aneb genderově vyvážená rozlučka se svobodou

Téměř každý předmanželský pár čeká rozlučka se svobodou

Typickou verzí bývá, že si nadcházející nevěsta a ženich pod taktovkou své svědkyně a svědka pořádají každý svou rozlučku separátně. Tradičně se pak pánské rozlučky účastní obvykle pouze muži a dámské, ne jinak, ženy. Tento zvyk, podobně jako zásnuby v dnešní podobě, přišel z USA.

Z vyprávění našich babiček není sebemenší zmínky o zasnoubení nebo loučení se svobodou. Něco jiného byly sňatky domluvené rodiči nastávajících, ale o tom teď není řeč.

V USA se říká rozlučce se svobodou bachelor a bachelorette party, v Anglii ji označují jako stag a hen party.

Na několik století byla ovšem tato tradice zapomenuta, protože původní myšlenka sahá až do starověkého Řecka- Sparty. V 5.století př.Kr. údajně spartští vojáci uspořádali budoucímu ženichovi velkou večeři s přípitky na počest posledních bezstarostných dnů. Ženich musel navíc před celým shromážděním svatosvatě přísahat, že svým druhům zůstane věrný.

Pojďme se ale vrátit zpět do Čech a podívejme se do nedalekého Slovácka, kde je dodnes typickou verzí rozlučky se svobodou Svíca, společná oslava posledních předmanželských dní obou nastávajících.

Jedná se o velmi familiérní verzi loučení, ačkoliv záleží jen na nevěstě a ženichovi, kolik lidí na tuto slávu společně pozvou. Vzhledem k tomu, že dodržují tuto tradici i v současné době především lidé z menších obcí a vesnic, pořádá se podle počtu hostů a počasí buď na zahradě, nebo v častějším případě, v místním kulturním domě.

Osobně jsem se zúčastnila Svíci jen jednou v životě a byl to pro mě nezapomenutelný zážitek

Ve vstupních dvěří malého vesnického kulturáčku mě přivítala kamarádka a její nadcházející panákem archivní slivovice, která byla vypálená ku příležitosti svatby ženichových rodičů.

Otec ženicha pak měl za úkol na dobrých 25 let další kousky tohoto moku zakopat a znovu je objevit a věnovat až ke Svíci svého prvního potomka.

Obě přítomné rodiny oslavenců byly velmi přátelské, od sourozenců, přes rodiče, prarodiče i prababičky. K dobré atmosféře přispěla i tradiční folklorní hudba, tanec a v neposlední řadě úžasné jídlo domácí výroby.

Netřeba dodávat, že se tančilo, oslavovalo, hodokvasilo až do dopoledních hodin následujícího dne. Na srovnání rytmu, žaludku a roztřeštěné hlavy mi byla podána po ránu štamprle slivovice, káva i guláš a babička ženicha mě na spravení vyhnala zakládat zárobky (skládat dříví).
Díky tomu jsem společně s ostatními vydržela oslavovat budoucí novomanžele ještě další dva dny.

Pokud zvažujete rozlučku se svobodou, podívejte se do na Bokovou chatu na Šumavě. Prostor pro 30 lidí a veškeré zázemí pro konání rozlučky.

Autor: Redakce

Související články

Komentáře k článku

rojak:
Tady u nás se rozlučka se svobodou dělá zvlášť. Muži mezi sebou a ženy také mezi sebou..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Komentář*

Jméno/přezdívka*

Vložit komentář